Recenze - Křídla

Anotace:
Aprilynne Pikeová nadchla svým debutem i slavnou autorku ságy Stmívání Stephenii Meyerovou. Není divu, příběh – originální fantasy s přídechem thrilleru a horroru, ale i s prvky love story – o dívce se zvláštním jménem Laurel se čte doslova jedním dechem. Patnáctiletá hrdinka jde poprvé do školy (předtím ji učila matka) a snaží se přizpůsobit novému prostředí. Brzy najde přítele, který jí podá pomocnou ruku. David se nemusí přemáhat, nová spolužačka je nesmírně krásná, jemná a milá dívka. Vypadá jako víla, říká si David, ale to ještě netuší, že není daleko od pravdy a že jej po boku Laurel čekají pěkně horké chvíle. Bytosti z jiného světa se dostávají mezi lidi a začíná boj na život a na smrt…


Nakladatelství: Fortuna Libri
Počet stran: 304
Vazba: Vázaná

Laurel:
Mě osobně připadala velice milou dívku, která byla také velice chytrá. Poprvé šla až na střední školu, jinak ji učila doma její mamka. Ze začátku to pro ni bylo dost obtížné, necítila se v uzavřeném prostoru, měla raději venkovní volnost a sluníčko. Postupem doby si na školu a spolužáky docela zvykla, obzvlášť se kamarádila s Davidem.
Co bylo na Laurel zajímavé tak to, že nedokázala sníst pořádně nic jiného než zeleninu a ovoce. Ze všeho ostatního jídla ji bylo špatně.

David:
Velice milý a hodný kluk. Už od začátku má zájem o Laurel. Stane se jejím dobrým přítelem, které ji pomůže se vším, co jen půjde. Neváhá kvůli ní jít i do velkého nebezpečí. Laurel má rád víc než jen jako kamarádku,ale ona si není zase až tak jistá, co k Davidovi cítí.
Miluje biologii a je ochotný pomoci se vším, co jen půjde.

Strach:
Jednoho dne se Laurel z ničeho nic na zádech objevila bulka. Každým dnem rostla více a více. Měla velký strach, jestli to není náhodou rakovina. O pár dní později se ráno probudila a místo boule na zádech tam měla květ.
První co mě napadlo bylo, že je to víla. Ale nebylo tomu tak. K tomu až později.
S květem se svěřila Davidovi, který neváhal a okamžitě se ji snažil pomoci. Zkoumali ho pod mikroskopem… Nakonec přišli na to, že Laurel vydrží dlouhou dobu bez kyslíku, protože dýchá oxid uhličitý a ten mění na kyslík, taky zjistili, že krev Lurel není červená.
Bylo toho na ni opravdu moc a tak se vydala do starého domu od rodiny, odkud se nedávno přestěhovali.

Tamani:
Ten dům prostě milovala. Hrozně ráda se procházela po lese, kde najednou spatřila nějakého kluka. Řekl jí, že se jmenuje Tamani, poprvé se s ním moc nebavila, ale jak se v lese objevila podruhé povídali si spolu mnohem víc až tak nějak přišla řada na její květ. Zjistila, že Tamani má také květ. Vše ji vysvětlil. Řekl jí, že je Florela, což je vlastně kytka, ale lidé kteří o nich dříve věděli je nazývali vílami. Jsou čtyři typy Florel, jarní, letní, podzimní a zimní.
Také ji pověděl, že v lese, který patří k jejich starému domu je průchod do světa Florel a že dům nesmějí prodat. Laurel se kdysi jako malá zavázala, že půjde do světa lidí a pomůže uhlídat bránu. Nic z toho si ovšem nepamatuje, Tamani jí to musí povědět.
Mimochodem, Tamani mi padl do oka víc než David. Okamžitě se mi zalíbil a moc jsem chtěla aby se dali Laurel a Tamani dohromady.Davida mám taky ráda, ale prostě ne tolik.

Boj o záchranu světa Florel:
Laurel se zapojí a pomáhá Florelám udržet pozemek a jejich svět v bezpečí. Není to ovšem vůbec jednoduché. Číhá na ni mnoho nepřátel a zlých lidí. V boji proti zlu ji pomáhá jak Tamani, tak také David. Jo a Tamani s Davided se navzájem moc nemusí. Kdo by se taky divil, když oba stojí o tu samou dívku?

Můj názor:
Dost povedená kniha. Florely byly zajímavý námět, autorka se vyhnula častému tématu víl, vlkodlaků, upírů…

Hodnocení: 

Tímto bych také chtěla moc poděkovat nakladatelství Fortuna Libri za poskytnutí recenzního výtisku.

Lia