Subscribe:

pondělí 7. dubna 2014

Recenze - Hon

Autor: Andrew Fukuda       v_andrew fukuda-hon-tit-202810-01
Název: Hon
Díl: První
Datum vydání: 4/2014






Tak trochu obrácená společnost:
Ve světě, ve kterém se odehrává kniha jsou lidé a glupani. Za lidi se považují vlastně upíři. Chodí do školy, do práce, dělají vše jako my lidé. Spí ve spacích hácích na stropě, sluneční světlo je spálí, smějí se tak, že se škrábou na zápěstí, jsou velice rychlí
Glupani jsou vlastně lidé jako my jedí normální jídlo, sluneční světlo je nezabije, normálně se smějí, spí v posteli… V knize jsou ale nazývání glupany, jsou považováni dá se říct za zvířata a už skoro vyhubeni. Zůstává jich jen hrstka. Jsou nejlepší pochoutkou pro „lidi“

 Hlavní hrdina:
Hlavní hrdina se jmenuje Gen. Je glupan, který ale chodí do školy a žije mezi „lidmi“. Denně musí podstupovat přípravu, aby mohl vyjít ven a jít do školy aniž by poznali, že není „člověk“. Je to ovšem velice nebezpečné, kdykoliv můžou přijít na to, že je jiný a není jako oni. Žije sám, ale dříve bydlel s otcem, jenže toho kousli a on se přeměnil a tak Gen zůstal sám. Všechno mu zatím vychází do dne kdy je vyhlášen hon na glupany a losují se čísla, která byla každému „člověku“ přidělena. Jedním ze šťastných výheců honu je také Gen.

 Pravidla:
Nikdy se neusmívej, nepochichtávej ani nesměj nahlas, nikdy neplač ani nedovol, aby ti do očí vstoupily slzy. Za každých okolností si zachovej neurčitý, klidný výraz. Jediné emoce, které kdy lidé dají najevo, jsou chuť na glupany a romantická roztouženost. Další z pravidel, které dával Genu jeho otech jsou například, že si musí pomazat celé tělo máslem, kdyby šel ven za denního světla, protože opálená nebo spálená kůže se těžko vysvětluje. Neustále se musí holit, nikdy nesmí usnout na veřejnosti…

 Hon na glupany:
Jedná se o hon, kdy jsou vybráni „lidé“, kteří se jej zúčastní a ti si mohou pochutnat na glupanech. Takovou tu příležitost si přejí všichni. Jenže hony se pořádají jednou za pár desetiletí, protože glupani už skoro nejsou. Tentokrát bude ale hon trochu jiný. Aby neskončil během chvilky, protože „lidé jsou mnohem silnější a rychlejší než glupani, dostali glupani zbraně. Dýky, oštěpy a také Fluony. Jsou to zbraně, které vyzařují UV paprsky a tak mohou zranit, ale také dokonce zabít „lidi“.

 Můj názor:
Kniha se mi docela líbila, i když pro mne byla místy trochu zbytečně zdlouhavá. Velice se mi zamlouval hlavní hrdina, jelikož byl už v mladém věku samostatný, ovšem bylo to tím, že ho k tomu donutily okolnosti. Co bych vytkla je, že hned na začátku knihy nebylo vůbec vysvětleno, jak se vyvinuli „lide“ a dostali se do čela společnosti a jak se glupani dostali do pozadí a stali se lovnou zvěří.
Zda to už tak bylo od začátku evoluce, že „lidé“ se takto vyvinuli a glupani byli „nepodaření“, nebo přišla nějaká epidemie…
Kniha vám prostě na začátku řekne, že to tak prostě je na světě „lidé“ a glupani a hotovo.

 Hodnocení: 3½ hvězdičky
 
Chtěla bych také mockrát poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí Reading copy.

4 komentářů:

Martina řekl(a)...

Táto kniha teraz vyšla aj u nás a vyzerá celkom zaujímavo :)

Lia řekl(a)...

Rozhodně doporučuji přečíst :)

Rachel Roo řekl(a)...

hon jsem cetla a libil se mi, docela se tesim na pokracovani :)

roo.rachel.1987@gmail.com
SOUTĚŽ O ODZNÁČKY A KNÍŽKU
http://rachel-roo.blogspot.cz/2014/04/velka-knizko-placickova-soutez.html

Unknown řekl(a)...

Tuto knihu spolu s ostatními díly ze série bych si moc ráda přečetla. Tak snad budu mít brzy tu možnost :)
Rozhodně však děkuji za pěkně napsaný článek, ráda jsem si jej přečetla :)
http://milujemekihy.blogspot.cz/

Okomentovat